Cesta za životním snem

Blanka

Jmenuji se Blanka a ráda se s vámi podělím o vzpomínku z mé cesty za splněním
mého životního snu. Můj příběh se nevztahuje k žádné z mých blízkých osob, ale k hravým,milým a láskyplným tvorům z říše zvířat.
Moje cesta začala na letišti Ruzyně a směřovala na africký kontinent na pobřeží Rudého moře. Odtud cesta pokračovala dvanáctihodinovou plavbou na jachtě, kde se setkala parta úžasných lidí, která si také plnila svůj sen.
Za brzkého svítání jsme se blížili k místu, kde budeme trávit dalších sedm dní s našimi veselými a hravými přáteli. Čím více jsme se blížili k cíli naší plavby, tím více stoupalo naše napětí. Přišla chvíle, kdy jsme byli u cíle. Na dohled se rozprostírala laguna Sataya Reef. Nezklamali a s velkou radostí nás vítali její stálí obyvatelé. Jejich radost byla tak upřímná, že nám to vhánělo slzy do očí. Byli to oni, hraví a veselí delfíni, kteří s radostí naváděli loď na její kotviště. Po té s radostným zpěvem zmizeli pod hladinou.
Svítá a slunce se dere nad mořskou hladinu. Přes brzkou raní hodinu je slyšet vedle paluby zpěv a volání delfínů. Lákají nás k raním hrátkám ve vodě.

Vzpomínka všemi smysly

Popadneme pouze brýle a šnorchl a hurá za nimi. Jejich radost je neskutečná a velice nakažlivá. Hrají si s námi jako s jejich nejoblíbenější hračkou. Pořádají své uvítací představení přímo před našima očima. Odplouvají a zase se vrací. Plují na dosah vedle nás, pozorují naše pohyby a čtou z nich náš úmysl si je pohladit. To se nám ale nedaří. Při pokusu o dotek rychle mizí v hloubce.
Vracíme se zpět na palubu, z které nás lodní zvon svolává k snídani.
Po snídani si dopřáváme krátký odpočinek do chvíle, kdy přichází ze zádi lodě pokyn lodního zvonu k další hravé akci.
Obléci neoprénový oděv, nasadit ploutve, brýle,šnorchl a hurá pod hladinu. Kolem naší lodi se nachází spousta korálových útesů a menších korálových stěn, které oplývají nádhernými barvami.
Před očima nás okouzlují různé druhy korálů, které hrají různými barvami. Klidně se pohupují v klidné vodě. Mezi nimi se proplétají ryby, které urputně schánějí něco k snědku nebo mezi sebou radostně laškují. Na dně líně odpocívá Trnucha modroskvrná a vedle ní se prochází Perutýn žoldnéř. Úchvatný pohled se mi naskýtá těsně pod hladinou, kdy kolem mě ladně a bez zájmu proplouvá monstrózní dáma Kareta obecná. V průrvě korálů spatřuji mohutnou hlavu Murény obecné, která ve mě vzbuzuje veliký respekt. Proto co nejrychleji opouštím její teritorium.
Unavení, ale plní dojmů se vracíme na naší loď. Osprchovat, dát se do lidského modu a hurá na vydatný oběd. Po obědě přichází odpočinek. Někdo ho tráví ve své kajutě, ostatní odpočívají na palubě. Některé zmohla výprava pod hladinu a tak pospávají, ostatní vstřebávají zážitky nebo si dojmy zapisují do svého bloku. Někdo si čte a ostatní jen tak lelkují a hloubají nad svými zážitky. Náhle náhle nastává na palubě rozruch, kdosi volá ,, vstávejte jsou tady “. Na hladině se objevují hřbetní ploutve našich společníků, kteří se domáhají naší společnosti svým zpěvem. Ve skupinkách
i jednotlivě proplouvají kolem nás a se zvědavostí si nás prohlížejí a testují. Dovádějí pod hladinou, někteří se svým ladným pohybem pouštějí i nad hladinu, kde nám předvádějí své akrobatické kreace. Odpoledne jsou nejaktivnější. Hrátky s nimi se protahují i na dvě hodiny. Vracíme se vždy unavení a vyčerpaní, ale plni dojmů a lásky v srdci.
Na palubě nás čeká vydatná svačina v podobě výborného a vyzrálého ovoce.
Stmívání přichází velice brzo a neuvěřitelně rychle. Večery trávíme na palubě, sdělujeme si své zážitky a dojmy, zpíváme s kytarou, hrajeme různé hry a občas dojde i k nočnímu koupání v moři.
To je neuvěřitelné dobrodružství, které podniknou jen ti nejodvážnější.
Přichází hluboká noc. Přestože každý vlastníme svoji kajutu, většina z nás spí na palubách. Hluboké ticho, jen ladné šumění mořské hladiny, teplý vánek, nebe poseté hvězdami a mezi nimi jasně svítí měsíc jako divadelní reflektor. Všichni se oddáváme sladkému spánku. Přichází svítání, slunce se vynořuje z mořské hladiny a svými hřejivými paprsky nás tahá z našich provizorních lůžek.
Začíná další úžasný a hraví den, plný dojmů a nových zážitků. Člověk má v životě mnoho snů, ale jen několik se jich splní. Mě se dnes splnil další z mých snů. Po prvním mystickém setkání s delfíny se mi plní další, dotknout se, ale co víc, pohladit si ho nebo se alepoň dotknout. Toto se zdá nemožné, jsou rychlí, mrštní a divocí.
A tu přichází moje chvíle, na kterou jsem čekala spoustu let.
Přestože se skupiny delfínů zanořují ke dnu a jejich hrátky pro tuto chvíli končí, vedle mého pravého boku se na dosah ruky náhle objevuje majestátní tvor s uhrančivým pohledem. Zastaví se vedle mého strnulého těla a bedlivě si mě přeměřuje, ani se nedokážu pohnout, snad i moje srdce se v tu chvíli zastavilo. Delfín stále vyčkává na místě, jako kdyby říkal no tak pohni, čekám, pohlaď si mě, vždyť po tom tak moc toužíš. V ten moment jsem si dodala odvahu a pomalým pohybem ruky jsem se přibližovala k jeho ladnému tělu. Stále stál na místě a moje ruka se vezla po jeho semišovém těle. Ten pocit štěstí se nedá slovy popsat. Důvěra divokého tvora a ještě k tomu z vodní říše rozbušila moje srdce a naplnila ho neskutečným množstvím štěstí. Ještě malou chvilku trval pohled z očí do očí a pan božský ladným pohybem pomalu odplul. Už se nikdy nesetkáme, ale já na něho v životě nezapomenu.
Tuto oázu a ráj na zemi jsme si užívali celý týden a s těžkým srdcem a za doprovodu našich kamarádů delfínu opouštíme lagunu. Pro mě jedno z nejkrásnějších míst na světě, které jsem navštívila.

Vzpomínka všemi smysly: obrázek a zvuk