První polibek

Květa

Ve 12 letech jsem se nutným přestěhováním celé rodiny ocitla o 300 km dál na sever, v malém, provinčním městečku, mezi neznámými lidmi. Byla to příležitost plná výzev. Zabydlování se, hledání nových kamarádek a kamarádů. Čas běžel a z holčičky vyrůstala dívka.
Po prázdninách roku 1971 se v naší osmičce pozměnili spolužáci. Byli jsme rozřazeni podle zájmu o studium dalšího jazyka, a tak se do kolektivu naší třídy dostal Milan. Nás dívky začalo zajímat, jak je to s klukama a my jsme se jim také líbily.
Netrvalo dlouho a Milan mi začal dávat najevo, že se mu líbím právě já.
Teprve s ním jsem poznávala, co to je zcela prostý, upřímný zájem o druhou bytost, cítit blízkost, porozumění, přijetí, důvěru. Jak to je krásné, těšit se, až se zase uvidíme, jak si máme stále co říct.
Přátelit se s Milanem bylo pro mě výrazně a až záhadně mnohem zajímavější, než s partou dalších dětí.

Vzpomínka všemi smysly

Časem se mě Milan sem tam opatrně zeptal, zda bychom mohli jít někam, kde budeme úplně sami. I když jsem nevěděla proč, cítila jsem, že by mohlo přijít něco hezkého, ještě nepoznaného.
Milovala jsem čtení nejrůznějších příběhů a románů, skrze které jsem poznávala svět za hranicemi našeho provinčního městečka. Místní knihovnu jsem navštěvovala velice často. Uvědomila jsem si, že v určitou dobu tu většinou nikdo nebývá. Napadlo mě pozvat Milana právě sem. Knihovna byla místo, kde jsem byla v bezpečí, vždy sama sebou, kde mi nikdy nikdo neublížil a nezranil mou duši, kde mi nic nechybělo a nikoho jsem nepotřebovala. Vždy jsem tady byla šťastná.

Vzpomínka všemi smysly : Zvuk a obraz