Staročeské Máje

Oldřiška

Moje vzpomínka se váže k tradici pořádaní a slavnosti Májů. Staročeské Máje byla především oslava mládeže. Jak již samotný název napovídá, jde o slavnost slavenou v květnu. Svátek, kdy má mládež možnost zorganizovat si společný den. Organizátorem těchto oslav není jen mládež, ale pomáhají i spolky na vesnici, a to především Sokol.
Začíná půlroční práce s přípravami na slavnost. Scházíme se každý týden v tělocvičně a pomalu pilujeme taneční kroky staročeské besedy a vzájemné souhry. Týden od týdne mi to jde lépe. Při nacvičování si užíváme spoustu legrace a zábavy.
Staročeská beseda se tancuje v národních krojích, a tak na nic nečekám a kroj jsi jdu půjčit.
Přípravy jsou v plném proudu. Dnes chlapci a muži přivezli Máj. Máje (Májka) je vysoký, převážně jehličnatý strom, na kmenu zbavený kůry. Zelený vršek koruny a pod ním zavěšený věnec, zhotovený ze zeleného chvojí. Vzpomínám si na to, jak ji pomáhám zdobit stuhami z krepového papíru.
Máj postaví na návsi místní chlapci a muži v předvečer Májů, dříve tradiční ruční metodou pomocí žebříků a lan, nyní pomocí jeřábu.
Máj se musí pečlivě hlídat, protože se stává terčem mládeže z okolních vesnic. Ti se mnohdy pokusí ji pokácet nebo ukrást, což představovalo pro vesnici největší ostudu a potupu. Místní svobodní chlapci a muži se střídají celou noc před oslavou Májů na stráži.

Vzpomínka všemi smysly

Večer je narušen zvuky kladiva a majzlíku, jak chlapci staví svobodným dívkám, které jsou starší patnácti let, u domu Májku – mladou břízku. I já mám dnes poprvé před domem postavenou Májku. Nastal tolik očekávaný den D. Probouzím se do slavnostního dne. Pentle z krepového papíru mám už připravené, a tak se dám do zdobení postavené Májky. Kroj mám od večera nachystaný, nažehlený, a za pomoci maminky, se do něj ustrojím. Vše je hotovo! A tak se pomalu odeberu na náves, kde pod Májkou, kterou chlapci uhlídali, máme seřadiště. Zde se i na konci oslavy bude tančit Staročeská beseda, ale to ještě předbíhám. Ještě předtím vede krojovaný průvod mládeže s živou kapelou celou vesnicí a zastavuje se u každého domu, který je označen májkou. I u našeho domu se zastaví. Mládež v krojích udělají kruh a vyvedou mě z domu. Kdy poté si při živé hudbě, kterou mám v paměti do dnes, zatančím polku nebo valčík.
Během průvodu obcí drábové odchytávají návštěvníky slavnosti. Jsou to ti návštěvníci, kteří nejsou na slavnosti v kroji. V šatlavě jim byl vyměřen trest, kdy tento trest byl v podobě tvrdého alkoholu, a každý měl na výběr. Šatlava bývala zapřažená za koňské spřežení, později pak traktor táhl autobusový vlek.
Průvod se vrací zpět na náves, kde pod Májkou předvedeme nacvičenou verzi Staročeské besedy, tradičního tance, který se dědí z generace na generaci. Samozřejmě, že stejně jako zbytek souboru, mám trému, ale po zaznění prvních tonů z nás vše spadlo a vystoupení si všichni dosyta užíváme. Nejen nám se vystoupení líbí, ale i publiku, které nás k naší radosti, odmění velkým potleskem.
Na závěr celých slavností dochází k dražbě Májky, a jejím pokácení. Pak už zbývá jen to, že si muži a chlapci hodí Májku na ramena a společně ji s jejím novým majitelem, odnášejí k němu domů na zahradu.

Zvuk a barva vzpomínky. Dřevěnými palicemi chlapci upevňovali májky před každým stavením mladých dívek.